S mladou ilustrátorkou Kristýnou Klaban Gregorovou o její cestě za autorskou populárně naučnou knihou Vodavoděnka a o tom, jak se ze studentky může stát úspěšná tvůrkyně
Vodavoděnka vplula na knižní trh v únoru 2021. Rozkročená mezi encyklopedií, hravou dětskou knihou, příručkou pro ekology a výpravnou výtvarnou publikací, vydobyla si své specifické místo mezi dětskými knihami s vodní tematikou. Mísí se v ní poezie, fakta, názorné příklady i slovní humor. Čtenáře najde především mezi dětmi od osmi let, k rozvíjení nastolených témat se určitě hodí doprovod dospělého. Jak probíhal tvůrčí proces?
Vodavoděnka byla původně Vaší diplomovou prací. Jak jste se dostala k možnosti vydat ji jako knihu?
Oponent mé diplomové práce byl neuvěřitelně milý pan Antonín Kočí, který je ředitel nakladatelství Euromedia Group. Kniha se mu líbila a nabídl mi její vydání. Což mi bylo velkou ctí, pomocí, radostí.
Byla to výjimečná situace, nebo se studentům pravidelně otevírá možnost výjimečné projekty vydat?
Mám pocit, že poslední dobou nakladatelé častěji navštěvují klauzury závěrečných prací a vyhledávají si zajímavé tituly přímo u zdroje. Výhodou je, že vidí „hotovou“ knihu a to, jak autor přemýšlí. Malým zádrhelem bývá, že vše, co student v rámci studia vytvoří, patří škole.
Liší se Vodavoděnka od své studentské předchůdkyně?
Původní studentskou verzi jsem brala spíše jako maketu, z které jsem čerpala. Vznikla tak úplně nová kniha. S novými kapitolami, které volně vychází z básně Voda, voděnka od Jiřího Žáčka.
Čím Vás oslovilo téma vody?
Asi svou nekonečností a zároveň tím, že spojuje všechno živé, ať už existuje kdekoliv. Kde je voda, tam je krásně. Voda je život. 🙂
Jak jste postupovala u tak obecného tématu při sběru a výběru informací?
Procesu předcházela zdlouhavá rešerše, ale samotný výběr byl čistě intuitivní. Veškeré informace jsem si pak ověřovala a konzultovala s odborníky. Dávala jsem si záležet, aby na sebe navazovaly, zapadaly a zároveň nenudily. Knihu o vodě bych mohla psát celý život, ale nikdy bych se nedobrala konce. Kniha tak funguje jako inspirátor. Každá z osmi kapitol pohlíží na vodu z různých úhlů. Naťukne od každého něco, ale je pak na každém, jakým směrem si informace prohloubí. Ať už ho zajímá fyzika, umění, sport nebo třeba ekologie.
Pracovala jste nějak cíleně s tím, jak knihu odlišit od jiných se stejným námětem?
