Nad propastí dospělosti

Neobyčejně silný komiks pro děti od 13 let, který nenechá klidným žádného dospěláka

Pan Wallace přiváží svoje dvě holky do Awago Beach poblíž oceánu, kam je vozí odjakživa. Každé léto v pronajatém domku bydlí Evan a Alice Wallaceovi s dcerou Rose a užívají si letní bezčasí. Jenže stejně jako se voda v oceánu někdy zdá klidná a vypadá to, že se už nemůže změnit, i toto léto přichází odliv a příliv nebo bouře. I ty hrdiny komiksu se zdánlivě tvrdou slupkou žene voda rychle na břeh, než se stane neštěstí.

Voda

Motiv vody se prolíná celým komiksem. Odnáší těžké myšlenky, odehrávají se v ní radovánky, ale je i místem, ve kterém se život potkává se smrtí. Vodu vidíme v obvykle pojatých panelech i na velké ploše dvoustránek. Tam působí skoro jako díla impresionistů. A to i přesto, že modrofialová kresba Jillian Tamakiové odkazuje na manga komiks.

Laskání smyslů

To, jakým způsobem Jillian Tamakiová s motivy pracuje, je fascinující. Dokáže vyjádřit silné emoce jako je pocit vrcholné trapnosti i hněv. Dokáže ale zachytit i pohyb, jako třeba když druhá hlavní o rok a půl mladší hrdinka Windy tančí (několik tanečních scén a kreací Windy je opravdu nezapomenutelných). Úplně ji vidíte, snad slyšíte i hudbu. Jillian laská smysly a volá je k zapojení. Když na úplném začátku knihy Wallaceovi přijíždějí, jejich kroky jsou slyšet do vedlejšího pokoje. Když místní kluk o několik let starší než Rose a Windy – Rose je dvanáct – kouří před obchodem, který je zároveň videopůjčovnou, kouř dráždí v krku a nestačí než nasucho polknout. A když máma Windy objímá Rose, které odjel táta po hádce s Alice do města, cítíte teplo jejího těla.

Když na úplném začátku knihy Wallaceovi přijíždějí, jejich kroky jsou slyšet do vedlejšího pokoje.

Jako ve filmu

Mariko Tamakiová – sestřenice Jillian – má stejně jako Jillian japonské kořeny, ale žije v Kanadě. V zemi, která je tak bohatá na kvalitní komiksová díla (Lemire, O’Malley, …). Mariko ve vyprávění sleduje několik rovin – ty se dotýkají prožívání a zážitků Rose a Windy, pak jejich rodičů a nakonec místní omladiny, která už experimentuje se sexem a která je už oběma nohama ve světě dospělých. I přesto, že se nikdo neptá, jestli jsou připraveni, jestli to chtějí, jestli dokáží přijmout zodpovědnost za svoje činy.

Zatímco Rose a Windy si mohou ještě hrát, pošťuchovat se při debatách o „prsíčkách“ nebo si půjčovat šílené horory jako je Texaský masakr motorovou pilou, Duncan, do kterého je Rose zakoukaná, řeší, jestli je otcem dítěte, které čeká Jenny. Věkový rozdíl mezi jím a Rose je větší než mezi Rose a Windy. A právě tyto rozdíly vytvářejí vztahovou dynamiku, která dobře funguje.

Na dřeň

Mezi Alice a Evanem panuje napětí. Napínejte starou placatou hnědou gumu – ještě, ještě, ještě o kousek! Chvíli se zdá, že s hádkou opadne, ale taky že tím upadne jejich vztah k ledu. Jenže Evan se vrátí a do jejich příběhu nečekaně vstoupí Duncan a Jenny. Oba příběhy, ve kterých hlavní roli hraje dítě, ztráta i láska v různých podobách, se protnou. Alice, která po dítěti toužila, Jenny, která si nevyjasnila s Duncanem, jak to spolu budou mít, když život půjde na dřeň. Alespoň to jí vytýká zamilovaná Rose. Stejně jako vytýká svojí matce, že „Je to proto, že vždycky musí bejt po TVÝM. Kvůli tobě je tu všechno smutný.“

Komiks otevírá spoustu k zbláznění těžkých témat. A díky autorkám za to. I proto se dostal na seznamy zakazovaných knih

Komiks otevírá spoustu k zbláznění těžkých témat. A díky autorkám za to. I proto se dostal na seznamy zakazovaných knih amerických knihoven. A právě i proto získal čestné uznání prestižní Caldecottovy ceny, Cenu Willa Eisnera, Cenu Ignatz a mnoho dalších. V češtině knize pomohl výborný překlad Lenky Bukovské i lettering a grafika Evy Nečasové. Paseka má čich na silná komiksová díla, nezbývá než se těšit na další.

TAMAKIOVÁ, Jillian. Jedno obyčejný léto. Praha: Paseka, 2020.