Krátká autobiografická próza vypráví o tom, jak autorka jako jedno z pěti dětí žila spolu s rodinou v romské osadě. Jejich běh dnů narušilo nařízení, že rodina musí do školy vyslat dítě. Tera tam tedy začala chodit a vykresluje podmínky, ve kterých se to odehrávalo. O tom, jak musela sedět vzadu ve třídě na lavici pro Romy, jak na ně učitelka byla přísná, jak je kárala za oblečení, i když romské děti na sebe nic jiného ani neměly. Líčí, jaké komplikace nastaly později, když každá rodina v osadě musela poslat všechny svoje děti školy. Matky i otcové totiž pracovali mimo osadu, aby se nějak uživili, a o malé děti se staraly právě ty starší, které ovšem musely do školy. Vypráví i o novém učiteli, který se přesto, že byla mezi ním a romskými dětmi stále bariéra způsobená jejich původem, snažil tyto děti „pozvednout“. Věřil totiž, že chodit do školy je to, co dětem pomůže, aby se ze svízelné situace dostaly. Kniha je napsaná jednoduchým jazykem, kterému mohou rozumět i docela malé děti. Lepšímu pochopení ale přispěje předčítání, budete tak moci odpovídat na otázky nebo vysvětlit věci, které nemusí být všem srozumitelné. Kniha je koncipovaná jako česko-romská a doprovázejí ji výrazné ilustrace M3AX.
Text: Tera Fabiánová
Ilustrace: M3AX
Nakladatelství: Kher
Rok vydání: 2022
Počet stran: 40
Jak jsem chodila do školy_001
Jak jsem chodila do školy_002
Jak jsem chodila do školy_003
