Dojemný a silný příběh o desetileté Majdě, o přírodě, radostech i ztrátách
Majda chodí do 5. třídy, má ráda přírodu a úplně nejšťastnější je v lese. Zdá se mi milá a hodně samotářská. Ráda kreslí, hlavně zvířata. Nemá ráda parazity, hálky a zvířata v zajetí. Majdy máma má taky ráda přírodu. Je přírodovědkyně a nejvíc ji zajímají stromy. Majdě říká Mojenko, chodí s ní na výpravy do lesa a o všem jí vypráví.
Jednou ale přišla Majda domů a rodiče jí řekli, že je maminka nemocná a že je to vážná nemoc. Jako hnusná hálka, která mamince vyrostla v těle, a i když jí vyndali, tak ji to nevyléčilo. Na Majdě se mi líbilo, že byla odvážná a nebrečela, když se to s maminkou stalo. Neumím si to ani představit, ale já bych určitě strašně řvala a křičela.
Na knížce se mi líbilo, jak je napínavá. Jednou se Majda rozhodla osvobodit zvířata z chovateláku. Chovatelák je kroužek, kde se děti můžou starat o různá zvířata, uklízet je a krmit. Táta ji tam přihlásil, i když nechtěla, protože se jí zdálo, že je to spíš mučení zvířat. A tak vymyslela plán, jak je vypustí na svobodu. Je to moje nejoblíbenější příhoda, i když Mojenka zažila i hodně dalších dramatických dobrodružství.
Knížka je taky hodně poučná, Majda hodně vypráví různé zajímavosti o zvířatech a jejich chování.
Strašně se mi taky líbily obrázky. Vždycky na nich bylo najednou hodně věcí poskládaných dohromady a bavilo mě hledat, k čemu v knížce patří.
Mojenku doporučuju dětem starým jako já a klidně i starším.
Maruška (10 let)
