S polskou spisovatelkou Lilianou Fabisińskou o tom, jak se z nudně vypadajícího projektu může vyklubat vášeň pro téma
Jaká byla vaše cesta k tomu stát se autorkou?
Vlastně jsem knihy psala vždycky, dokonce už v mateřské škole. Moje matka ty sešity plné mých příběhů a kreseb stále ještě má. Bylo to nějak přirozené… žádné náhlé rozhodnutí, jen vášeň, která ve mně vždycky byla. Stala jsem se novinářkou a knihy psala dál, jen tak pro potěšení. A pak jsem se jednoho dne setkala s jednou nakladatelkou a napsala pro ni svou první knihu…
Jaké oblíbené autory knih jste měla jako dítě? A jaké autory máte ráda teď?
Mojí nejoblíbenější autorkou je dodnes Astrid Lindgrenová. Vždy jsem chápala její Pipi jako své alter ego, dokonce jsem, když mi bylo tak 5, 6 let, pro Pipi „psávala“ dopisy na velké listy v parku. Zbožňovala jsem také Mumínky od Tove Janssonové. Pamatuji si, jak jsem jednou vyrobila z polymerové hmoty všechny mumínky, Šňupálka, Malou Miu, jejich domeček, můstek, květináče, květiny na zahradě… Jako dítě jsem znovu a znovu pročítala Pohádky z mechu a kapradí. Byly tak krásně vytištěné, s obrovskými obrázky… Své dceři jsem hodně četla Lichožrouty od Galiny Miklínové a Pavla Šruta – je to úžasná kniha. Plyšák Hihlík mi i teď dělá společnost, sedí na polici a jí ponožku. Ponožky v našem domě neustále chybí!
