Novela Sydney (My dva z B.) věrohodně ukazuje, jak bohaté a živé může být dětství těch, kteří z různých důvodů nevyrůstají v dostatku a blahobytu
Jsou knížky, které vás jemně pohladí od první stránky po poslední. Pak jsou tady i ty, které dokážou píchnout jako včela. V první chvíli zabolí a budete si je ještě docela dlouho pamatovat. Mezi ty druhé patří krátká novela Sydney (My dva z B.) Terezy Horváthové, vydaná nakladatelstvím Baobab.
Autorka v ní dětem (ale i dospělým) otvírá svět, se kterým se každý z nás již jistě opakovaně setkal, a přesto o něm víme tak málo – svět rodičů a dětí, kteří se nenarodili do blahobytu a dostatku a kteří se z různých důvodů musí většinu dnů z roku starat především o to, jak si obstarat základní živobytí. S knížkou prožijete jeden rok pohledem dvanáctiletého Tondy, který žije s rodiči a mladším bratrem Jeníčkem v chátrající bytovce na okraji nejmenovaného menšího českého města. Do školy chodí s bráchou pěšky, protože nemají dost peněz na autobus. V rozebraném autě, kterému říkají Sydney, si společně představují, jak se s ním jako velcí vydají na cestu do australské metropole. S nevlastním tátou chodí do lesa na dřevo na topení a na hřbitově sbírá svíčky, protože jim odpojili elektřinu. Občas pomáhá i sehnat něco k snědku. Vše by napovídalo tomu, že se chystá trudný příběh s popisem náročného a nešťastného života chudých.
